Může se opravdu každý naučit tančit?

"Já na tanec nejsem."
"Nemám rytmus."
"Tohle se nikdy nenaučím."

Takové věty slýchám poměrně často. A přitom na ně neexistuje úplně jednoduchá odpověď. Nejdříve bychom si totiž měli říct, co vlastně znamená umět tančit.

Co znamená umět tančit?

Pro každého to může být něco jiného. Někomu stačí, že se dokáže pohupovat do rytmu hudby a cítí se při tom dobře. Jiný člověk chce znát přesné kroky, zvládat otočky a vědět, co přesně má v každém okamžiku dělat. Pro někoho může být velkým vítězstvím už jen to, že se dokáže postavit na taneční parket a bez obav začít tančit.

A právě proto si myslím, že na otázku "Může se každý naučit tančit?" můžeme obecně odpovědět ano. Pokud je člověk v souladu se svou představou o tom, jak by chtěl tančit, pak se tančit naučil.

Problém nastává ve chvíli, kdy se naše představa nepotká s realitou

Často totiž nejde ani tak o samotné taneční schopnosti, jako spíš o rozdíl mezi tím, jak bychom chtěli tančit, a jaký máme z vlastního tance skutečný pocit. Člověk může mít například představu, že po několika lekcích bude tančit lehce, sebevědomě a bez přemýšlení. Ve skutečnosti ale stále přemýšlí nad kroky, občas se splete a místo radosti z tance vnímá hlavně to, co se mu nedaří.

A najednou může získat pocit: "Já se snad nikdy tančit nenaučím."

Přitom se jeho schopnosti mohou objektivně výrazně zlepšovat. Jen jeho představa o výsledku roste rychleji než jeho spokojenost s tím, čeho už dosáhl.

Úkolem lektora není jen učit kroky

Právě tady podle mě začíná důležitá část práce tanečního lektora. Samozřejmě se snažím každého tanečníka posouvat dál. Učím ho nové kroky, principy vedení, rytmus, techniku a postupně složitější věci. Zároveň se ale snažím jeho představu o tom, kam až se může dostat, trochu usměrňovat. Ne proto, že by toho nebyl schopen dosáhnout. Spíše proto, aby odpovídala tomu, kolik času a úsilí je ochoten do tance vložit.

Je totiž rozdíl mezi člověkem, který chce jednou týdně příjemně tančit se svou partnerkou, a někým, kdo chce několik hodin týdně systematicky trénovat a pracovat na technice. Oba se mohou naučit tančit. Jen jejich cesta a výsledná úroveň budou jiné.

Někdy je potřeba ubrat z očekávání, ne přidat na tréninku

Když se představa tanečníka příliš vzdálí od toho, co reálně dokáže nebo co je ochoten tréninku věnovat, může vzniknout frustrace. Člověk se soustředí na to, co ještě neumí, místo aby si všiml toho, co už zvládá. V takové chvíli nemusí být řešením další a další trénink. Někdy je mnohem užitečnější trochu změnit pohled na to, co znamená dobře tančit.

Možná není potřeba dokonale zvládat každý krok. Možná není potřeba vypadat jako profesionální tanečník. Možná úplně stačí, když se člověk dokáže pohybovat s partnerem, vnímat hudbu a užívat si společný okamžik. A pokud je právě tohle jeho cílem, pak už vlastně tančit umí.

Kdy se člověk opravdu naučí tančit?

Možná ve chvíli, kdy přestane řešit, jestli už umí tančit. To zní trochu paradoxně, ale právě tehdy se často něco změní. Tanečník přestane přemýšlet nad každým krokem. Přestane kontrolovat, jestli udělal všechno správně. Začne vnímat hudbu, partnera a samotný pohyb. A tanec se pro něj postupně stane tím, čím by měl být především: radostí z pohybu a společně stráveného času.

Takže ano – myslím si, že každý se může naučit tančit.

Jen každý z nás může potřebovat něco jiného, aby mohl říct: "Takhle jsem chtěl tančit. A teď si to konečně užívám."

A právě k tomu by podle mě měly taneční lekce směřovat.